Dnešní Letiště Pardubice (PED) s Ryanairem a charterovými lety působí jako mladé regionální letiště. Jeho kořeny ale sahají do roku 1932 a jeho příběh je delší a zvláštnější, než většina cestujících tuší.
Kašpar a začátky: letecké Pardubice už před letištěm
Pardubice byly centrem českého létání dřív, než tu vzniklo skutečné letiště. Rodák Jan Kašpar vzlétl v roce 1910 a 13. května 1911 uskutečnil slavný přelet z Pardubic na pražské Chuchle. Podle regionálních zdrojů urazil 121 kilometrů za 92 minut, což dává průměrnou rychlost zhruba 79 km/h. V roce 1912 vznikla v Pardubicích Kašparova letecká škola.
Létalo se na loukách a provizorních plochách. Trvalé zázemí chybělo, dokud se v roce 1929 neslilo letecké družstvo s nově vzniklým Východočeským aeroklubem. O rok později se vykoupily pozemky a začaly přípravy stavby.
1932: nové letiště v Popkovicích
V září 1932 uvedlo ministerstvo veřejných prací letiště v Popkovicích do provozu. Od začátku mělo sloužit civilním i vojenským účelům. V roce 1937 k němu přibyl moderní hangár a další zázemí.
Za mobilizace v roce 1938 letiště využívalo československé vojsko. Po okupaci v roce 1939 zde zřídila německá Luftwaffe leteckou školu a civilní létání bylo zakázáno. Jméno Fliegerhorst Pardubitz dnes připomíná hlavně vojenské prameny.
Po válce: z aeroklubu na stíhací základnu
Po roce 1945 se na letiště vrátilo létání a na jaře 1946 tu fungovala letecká škola. V roce 1950 ale civilní činnost skončila a letiště přešlo pod armádu. Následovala éra, kdy se z něj stala vojenská základna s tryskovými letouny.
Zlomem byl rok 1954: dokončila se betonová dráha dlouhá 2 500 metrů a široká 75 metrů. Stavěla se pro vojenské tryskáče. Základnu postupně využívaly různé stíhací, stíhací-bombardovací a průzkumné pluky. V letech 1985 až 1994 tu působil útočný pluk se stroji Su-25 a L-39, o jejichž hluku si pamětníci dodnes rádi vyprávějí.
| Rok | Událost |
|---|---|
| 1911 | Kašparův přelet Pardubice – Chuchle |
| 1932 | Uvedení letiště v Popkovicích do provozu |
| 1939 | Okupace, Luftwaffe zřizuje leteckou školu |
| 1950 | Konec civilního provozu |
| 1954 | Betonová dráha 2 500 × 75 m |
| 1995 | Návrat civilních letů |
| 2018 | Otevření terminálu Jana Kašpara |
Pro dnešního cestujícího má tahle minulost praktický dopad. Letiště nemusí řešit krátkou dráhu, takže na něm bez problémů přistávají běžné dopravní letouny typu Boeing 737, které využívá například Ryanair.
Návrat civilistů a nový terminál
V polovině 90. let se letiště znovu otevřelo veřejnosti jako smíšené vojensko-civilní. Prameny uvádějí rok 1995 jako návrat civilního provozu. Na tuto kapitolu navazuje i dnešní uspořádání, kdy dráha patří armádě a cestující ji sdílejí.
V roce 2016 začala stavba terminálu pojmenovaného po Janu Kašparovi a v roce 2018 už odbavoval cestující. Podle údajů z roku 2022 letiště v předchozím roce odbavilo přes 80 tisíc cestujících. Tradici propojení s historií drží také letecké setkání, o kterém píšeme v textu o tom, proč Aviatická pouť z Pardubic odešla.
Co v historii zůstalo vidět
Stopy minulosti se na letišti dají najít dodnes. Starší objekty nesou maskovací nátěr a nápis Pardubice. Dlouhá dráha připomíná armádní éru. A jméno terminálu odkazuje na prvního letce, který z tohoto města vzlétl.
Zdroje se v drobnostech liší, například v přesném roce obnovení civilního provozu nebo v číslování a datech působení jednotlivých pluků. Proto uvádíme jen to, co se shoduje ve více pramenech: Správa letiště Pardubice (Ministerstvo obrany), Pardubický deník a regionální historické přehledy.
Proč na tom záleží
Dráha dlouhá 2 500 metrů, kterou v roce 1954 postavila armáda pro stíhačky, je dnes hlavní výhodou civilního letiště. Regionální letiště obvykle takovou délku nemají. Pardubice ji zdědily po době, kdy byly 45 let bez civilistů.
